Historie zná řadu genocid, zejména Arménů, Židů a Slovanů. O vyvražďování Slovanů v současné době se však nemluví

O likvidaci některých slovanských národů se mluvilo již v období první světové válce a zvláště pak v době druhé světové války. Slovanských obětí byly miliony. 20 milionů Němci vyvraždili sami. Mají na svědomí i život 6 milionů Poláků, téměř dva miliony Jihoslovanů. Našich lidí padlo rukou Němců na 360 tisíc. Aniž bychom si činili nároky na přesnost našich odhadů, můžeme směle mluvit asi tak o 28 milionech Slovanů, kteří byli zavražděni, zabiti v druhé světové válce.

Ale to nebyl konec vraždění Slovanů. To pokračovalo i v poválečném období a probíhá vlastně dodnes. Vzpomeňme, jak NATO napadlo Srbsko, i za použití munice z ochuzeným uranem, takže dodnes tam umírají lidé v důsledku záření. Ještě před začátkem natoválky, probíhali na Balkánu krvavé boje občanské války. V Kosovu došlo k vraždění Srbů ve velkém.

V době vlády „cara“, Jelcina kdy došlo k zániku SSSR a hospodářství nástupných se ponořilo do ničivých liberálních vod. Ztráty byly obrovské. Mluví se v řadě materiálů o tom, že ztráty lidské se rovnaly přibližně těm druhoválečným, Nezaměstnanost, bída, špatná zdravotní a sociální péče, někde se pravidelně nevyplácely po delší dobu důchody a dokonce ani platy. Kolik milionů Slovanů pod tíhou anglosaského liberalismu zahynulo. Spočítal to vůbec někdo?

Ale slovanské obyvatelstvo, jako méněcenné a nežádoucí hynulo v některých bývalých sovětských republikách. Dosud Rusové v ve státech Pobaltí nejsou v řadě případů plnoprávnými občany. A co v pomajdanské Ukrajině? Tam jsou v lepším případě šikanováni, v tom horším se na ně v Doněcku střílí. Dokonce se mluví o vpádu Rusů na Ukrajinu. A tak Rusové žijící na ukrajinském území trpí. Berou jim jejich řeč, školy, tisk, televizní kanály. To vše můžeme hodnotit jako prvky genocidy.

Snažme se představit, kdyby německé menšiny v některých státech trpěly jako ruské. Německo by to nestrpělo a zasáhlo by tak, aby se jim dostalo spravedlnosti. Ruské menšiny však již takto trpí celá desetiletí. A když Rusko se snaží něco učinit v jejich prospěch, je jeho počínání označováno div ne za agresi. A hned celý orchestr médií v celé Evropě spustí tu svou, protiruskou píseň.

Ne dosti na tom. V současné době je značná pravděpodobnost, nikoliv však jistota, že Ukrajinci, štvaní Západem, se pustí do Ruska, které však bude označeno jako agresor a podle toho s ním bude i natovsky jednáno. Rusko označilo válku s Ukrajinou za nemyslitelnou. Má pravdu. Ukrajina i Rusko by hodně ztratily. Snad nedojde k boji Slovanů proti Slovanům. Chorvatsko tuto myšlenku jednoznačně odmítá. Vojsko chorvatské, pokud dojde k válce Ruska s Ukrajinou, nebude v sestavě natovských vojsk. Zřejmě tam budou chybět i Srbové, Maďaři a Rakušané. Je možné, že ani Němci nebudou mít chuť zopakovat si Plán Barbarossa.

Velká vstřícnost k nasazení českých a příp. i slovenských vojáků, ve velkém klání Rusko versus USA a NATO, se našla i u „našeho“ ministra zahraničních věcí pan bakaláře Lipavského. Podobně smýšlí i část „slovenské“ elity. Takže otázkou je, kolik slovanské krve ještě v geopolitických bojích mezi USA na jedné straně a Ruskem a Čínou bude prolito?

Proč však bychom my, Slované, měli bojovat za americký unipolární svět, když mnohem výhodnější postavení budou mít Slované v multipolárním světovém uspořádání, kdy Rusko, s Čínou, Indii budou na jedné úrovni stát s USA?

Jak vyplývá z uvedeného tak počet slovanských obětí není dosud uzavřen. Ale přesto historie jednou bude, pokud se o to Slované zasadí, bude mluvit i o genocidě Slovanů, o jejich vrazích a zrádcích. Koho tam pak dějiny zařadí. Vyčkejme ještě nějaký čas, odpovědi se dočkáme.

Dr. O. Tuleškov